Na konferenci Euruko 2008 měl hlavní přednášku Yukihiro Matsumoto (Matz); mluvil o historii, současnosti a budoucnosti programovacího jazyka Ruby.
Přednášená historie bývá nudná, zvláště ta na slajdech. Matz se s tím vyrovnal nečekaně dobře. Nejprve ukázal obrázek babylonské věže. K tomu řekl: "Před čtyřmi tisíci lety lidé ztratili pravý, dokonalý jazyk. Od té doby se jej snaží opět nalézt."
Pak udělal chvilku pauzu. Na dalším slajdu bylo jediné slovo: Fortran. Celá aula se začala smát. Matz si své posluchače získal - v tu chvíli byli všichni jeho a mohl jim říct cokoli. Řekl jim o historii Ruby.
Metoda očekávání a překvapení provedená tímto způsobem vede ke vtipu. Často je ale očekávání a překvapení používáno ve své klasické, obrácené podobě: Nejprve obrázek, potom slovo.
Tedy: Ukážete slajd s fotografií něčeho, co s přednášeným tématem vůbec nesouvisí. Posluchače to zarazí - proč nám to ukazuje? A vy na nevyslovenou otázku hned reagujete a řeknete svou asociaci. Posluchačům se to spojí, zapamatují si to, protože očekávali, že jim to vysvětlíte. Byli připraveni vnímat.
Nepamatuji si, co přesně jste říkali, ale chci s vámi spolupracovat
V pátek jsem školil, jak prezentovat. Pochopitelně jsme mluvili i o tom nejdůležitějším - o poselství.
Přestože jsem o něm mluvil vlastně jen velmi vágně (během osmi hodin se toho nedá moc stihnout, pokud chcete věnovat dostatečný čas praktickým cvičením), kořínky to zapustilo.
V jednom ze cvičení jsem po účastnících školení chtěl, aby vytvořili prezentaci na téma Firemní hodnoty. To často sklouzává k nudnému papouškování balastu, který se válí někde na intranetu. Přednášející neví, proč to vlastně přednáší, a posluchači nechápou, proč tu vlastně sedí a trpí.
Tentokrát se to ale geniálně povedlo. Po prezentaci jsem nebyl schopen vyjmenovat jednotlivé firemní hodnoty, ale věděl jsem, že jsou to hodnoty kompatibilní se mnou a že se společností, která tyto hodnoty zastává, chci spolupracovat.
Nápad prezentace byl jednoduchý: Kvíz ve stylu "Chtěli byste, aby vaši partneři byli..." A pak odpovědi A, B, C, kde první dvě odpovědi byly buď vtipně nesmyslné nebo v sobě měly onen nepříjemný pocit, že takhle by to být nemělo. Odpověď C byla správná, a byla to právě ta prezentovaná firemní hodnota, na dalším slajdu podrobněji rozebraná.
Poselství bylo tentokrát dobře pochopeno: Není cílem nabušit do posluchačů konkrétní hodnoty, ale pomoci jim pochopit, co pro ně tyto hodnoty představují.
Přestože jsem o něm mluvil vlastně jen velmi vágně (během osmi hodin se toho nedá moc stihnout, pokud chcete věnovat dostatečný čas praktickým cvičením), kořínky to zapustilo.
V jednom ze cvičení jsem po účastnících školení chtěl, aby vytvořili prezentaci na téma Firemní hodnoty. To často sklouzává k nudnému papouškování balastu, který se válí někde na intranetu. Přednášející neví, proč to vlastně přednáší, a posluchači nechápou, proč tu vlastně sedí a trpí.
Tentokrát se to ale geniálně povedlo. Po prezentaci jsem nebyl schopen vyjmenovat jednotlivé firemní hodnoty, ale věděl jsem, že jsou to hodnoty kompatibilní se mnou a že se společností, která tyto hodnoty zastává, chci spolupracovat.
Nápad prezentace byl jednoduchý: Kvíz ve stylu "Chtěli byste, aby vaši partneři byli..." A pak odpovědi A, B, C, kde první dvě odpovědi byly buď vtipně nesmyslné nebo v sobě měly onen nepříjemný pocit, že takhle by to být nemělo. Odpověď C byla správná, a byla to právě ta prezentovaná firemní hodnota, na dalším slajdu podrobněji rozebraná.
Poselství bylo tentokrát dobře pochopeno: Není cílem nabušit do posluchačů konkrétní hodnoty, ale pomoci jim pochopit, co pro ně tyto hodnoty představují.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)